Ladičkové zkoušky krok za krokem.

Co je ladičková zkouška?

V medicíně je ladička přenosný zdroj známého chvění. Lékař ji rozezní, přiloží na kost nebo k uchu a ptá se: slyšíte ji, kde, cítíte ji ještě? Odpovědi ukazují, kde by mohl být problém.

Existují dvě hlavní skupiny zkoušek. Zkoušky sluchu, hlavně Rinneho a Weberova, porovnávají, jak se zvuk dostává do vnitřního ucha vzduchem a kostmi lebky. Zkoušky vibračního čití ověřují, zda nervy rukou a nohou stále předávají vibrace do mozku.

Tato stránka je obecná informace, ne lékařská rada. Pokud zaznamenáte změnu sluchu nebo necitlivost nohou, obraťte se na lékaře.

Vzdušné a kostní vedení

Zvuk běžně prochází zvukovodem, bubínkem a drobnými kůstkami středního ucha do hlemýždě. To je vzdušné vedení. Chvějící se ladička přitisknutá k lebce se k hlemýždi dostane přímo kostí a vnější a střední ucho obejde. To je kostní vedení.

Když je vnější nebo střední ucho zablokované, například ušním mazem, tekutinou nebo ztuhlou kůstkou, trpí vzdušné vedení, zatímco kostní zůstává v pořádku. Mluví se o převodní nedoslýchavosti. Je-li postižen hlemýžď nebo sluchový nerv, oslabí se obě cesty. To je percepční (senzorineurální) nedoslýchavost. Ladičkové zkoušky pomáhají oba typy rozlišit.

Rinneho zkouška

Rinneho zkouška nese jméno německého otologa Heinricha Adolfa Rinneho (1819 až 1868). Porovnává vzdušné a kostní vedení, vždy na jednom uchu.

• Lékař rozezní ladičku, obvykle 512 Hz, o něco pevného, ale měkkého, třeba gumovou podložku nebo loket.
• Patku stopky přitiskne na bradavkový výběžek, kostěný hrbolek za uchem. Pacient řekne, kdy tón zmizí.
• Ramena ladičky pak přesune ke zvukovodu, asi dva centimetry od ucha. Pacient řekne, zda tón opět slyší.

Zdravé ucho slyší vzdušné vedení déle než kostní. Výsledek se označuje jako pozitivní Rinne: pozitivní zde znamená normální. Slyší-li pacient kostní vedení stejně dlouho nebo déle, je výsledek negativní a naznačuje převodní poruchu na tomto uchu.

Při percepční nedoslýchavosti jsou obě cesty oslabené stejně, takže poměr vypadá normálně, ale tón odezní dřív. Známou pastí je těžká jednostranná percepční porucha: ladičku na výběžku pak přes lebku slyší druhý, zdravý hlemýžď, což může napodobit převodní poruchu.

Weberova zkouška

Weberova zkouška je pojmenovaná po německém lékaři Ernstu Heinrichu Weberovi (1795 až 1878). Lékař přiloží stopku chvějící se ladičky, obvykle 256 Hz nebo 512 Hz, do střední čáry: doprostřed čela, na temeno nebo na horní zuby. Pacient řekne, kde tón slyší nejsilněji.

Při normálním nebo stejném sluchu na obou stranách se zdá, že zvuk přichází ze středu. Posune-li se na jednu stranu, mluví se o lateralizaci. Její význam závisí na typu poruchy.

Žádná zkouška se nehodnotí samostatně. Weber ukáže, která strana se liší, Rinne pomůže ukázat jak. Porucha stejná na obou uších může dát normálně vypadající Weberův výsledek.

Proč 512 Hz pro zkoušky sluchu?

Pro zkoušky sluchu se používají ladičky 256, 512 nebo 1024 Hz a nejčastější volbou je 512 Hz. Britská audiologická společnost (British Society of Audiology) ji uvádí jako preferovanou ladičku: její tón neodezní příliš rychle, má málo alikvotních tónů a její chvění není snadno cítit. Nižší ladičky, například 128 Hz, se chvějí tak silně, že pacient chvění spíš ucítí, než uslyší, a výsledek se tím rozmaže.

Vibrační čití a ladička 128 Hz

Při neurologickém vyšetření slouží ladička ke zkoušce hmatu, ne sluchu. Rozezněná ladička 128 Hz se stopkou přiloží na kostěný bod, kudy kost vibrace dobře vede. Typicky jde o palec u nohy a kotník, a pokud je na nohou nález, zkouší se body výš. Pacient má zavřené oči a říká, kdy bzučení začne a kdy skončí.

Zkouška se široce používá k vyhledávání periferní neuropatie, například u lidí s cukrovkou, u nichž může být snížené vibrační čití na prstech nohou časnou známkou poškození nervů. Vibrační čití přirozeně slábne i s věkem, proto se výsledek hodnotí s ohledem na věk pacienta.

Pro přesnější odečet používá mnoho pracovišť graduovanou Rydel-Seifferovu ladičku. Je to ladička 128 Hz s odnímatelnými závažími na ramenech. Se závažími kmitá na 64 Hz a každé závaží nese malou stupnici od 0 do 8. Jak chvění slábne, lékař odečte stupnici ve chvíli, kdy ho pacient přestane cítit. Dánská studie z roku 2021 vedená z Univerzitní nemocnice v Odense zjistila stabilní opakované hodnoty v průběhu roku, ale jen střední přesnost při samostatném odhalování polyneuropatie.

Co tyto zkoušky řeknou a co ne

• Jsou rychlé a levné: stačí ladička a minuta času.
• Jsou orientační: o typu nedoslýchavosti dávají jen hrubou představu a mírnou převodní poruchu mohou přehlédnout. Standardem pro měření sluchu zůstává tónová audiometrie a u neuropatie mohou být potřeba vyšetření nervového vedení.
• Záleží na technice: síla úderu, hluk v okolí i pozornost výsledek mění.
• Nic neléčí: lékařské ladičky jsou diagnostické nástroje. S tvrzeními o ladičkách ve zvukové terapii nemají nic společného.

Cosmic Peace Council vyrábí ladičku 432 Hz, která se nosí jako rituální předmět. Není to zdravotnický prostředek a pro žádnou z těchto zkoušek se nehodí.